Nazdárek! Nějak jsem si uvědomila, že už to je zase půl roku, co jsem nic nenapsala a tak je čas, abych se do toho dala. Psaní mě baví a ani nevím, proč nepíšu častěji. (Jo, asi proto, že se vždycky naštvu, že nemám žádné kvalitní fotky, kterými bych mohla text doplnit.. Well, that's life) Nicméně, teď mám konečně téma (a i fotky!) o kterém můžu psát - náš maturitní ples :) Věc která se koná jednou v životě (většinou) a měla by být stoprocentně nezapomenutelná. Popravdě řečeno, při organizaci našeho plesu, o kterou jsem se starala já s pár lidmi, jsem myslela, že si vyrvu všechny vlasy na hlavě. Nejdřív se mi to zdálo jako super zkušenost pro obor, ve kterém chci pracovat později (PR/produkce), ale ve finále jediné k čemu mi to bylo, bylo to, že jsem začala váhat, jestli to je opravdu to, co chci v životě dělat :D
Dobře, tak zlé to zase nebylo, ale rozhodně jsem si vyzkoušela něco nového, uvědomila jsem si, že se nemůžu spoléhat na ostatní, ale opravdu jenom sama na sebe. A i přes to, že se v průběhu večera zkazilo spousta věcí (ať už kvůli špatnému naplánování, nebo jiným faktorům) to byl naprosto nezapomenutelný večer a odnesla jsem si z něj spoustu krásných vzpomínek.
(c) Martin Mádl
Bohužel víc fotek zatím nemám, ale stejně to byl absolutně nejnezapomenutelnější večer <3 Strávila jsem ho s lidmi, na kterých mi záleží nejvíc a které mám nejradši. A jsem za to šťastná.
Celý večer jsme měli v Páspově sále Smíchovského pivovaru. Pro mnohé z mých kamarádů to bylo velkým překvapením, protože čekali, že bude náš ples klasicky v Lucerně, jako všechny jiné plesy. Jsme opravdu malá škola, tudíž je pro nás Lucerna absolutně zbytečná a víceméně i finančně nemožná - jelikož maturitní plesy nejsou francouzskou tradicí, vedení školy rozhodlo (už sice dávno, ale platí to doteď), že pokud chceme maturitní ples, musíme si ho zařídit a financovat sami. Veškeré naše finance na tento ples jdou tedy z kapes našich rodičů, sponzorů a prodeje lístků. Sice jsme vyšli jen tak tak, ale všechno nakonec dopadlo dobře :)
Musím říct, že mě v jednu chvíli až překvapilo moje sebevědomí (viz. předposlední fotka), kde jsme měli předvést naše půlnoční představení. Nejdřív nás bylo deset. A den ode dne někdo odpadával. V den plesu jsme byly už jenom čtyři. A deset minut před půlnočním představením jsme byly už jenom dvě. A rozhodly jsme se, že to nevzdáme a ukážeme co v nás je. A myslím si, že se to vyplatilo, protože to bylo jediné ze všech půlnočních překvapení, co jsme měli (bylo jich asi pět), které rozhýbalo celý sál a přivedlo všechny na parket. Přemýšlela jsem, že bych sdílela i video, ale možná se i trochu stydím za to, jak jsem na něm tak hrozně uvřískaná a ukřičená :D
To už je asi všechno, zase to tu nechci zaplavovat bláboly, které možná ani nikoho nezajímají, protože jak ty historky, tak ty fotky jsou hrozně subjektivní a asi mají pro mě spíš emoční význam, než nějaký jiný. Ale pokud jste to dočetli až sem, tak moc děkuju, protože jsem aspoň měla šanci si nějak tak vylít srdíčko a uvědomit si, že mám ohledně odchodu z LFP absolutně smíšené emoce, ale o tom kdyžtak někdy jindy :)
Celý večer jsme měli v Páspově sále Smíchovského pivovaru. Pro mnohé z mých kamarádů to bylo velkým překvapením, protože čekali, že bude náš ples klasicky v Lucerně, jako všechny jiné plesy. Jsme opravdu malá škola, tudíž je pro nás Lucerna absolutně zbytečná a víceméně i finančně nemožná - jelikož maturitní plesy nejsou francouzskou tradicí, vedení školy rozhodlo (už sice dávno, ale platí to doteď), že pokud chceme maturitní ples, musíme si ho zařídit a financovat sami. Veškeré naše finance na tento ples jdou tedy z kapes našich rodičů, sponzorů a prodeje lístků. Sice jsme vyšli jen tak tak, ale všechno nakonec dopadlo dobře :)
Musím říct, že mě v jednu chvíli až překvapilo moje sebevědomí (viz. předposlední fotka), kde jsme měli předvést naše půlnoční představení. Nejdřív nás bylo deset. A den ode dne někdo odpadával. V den plesu jsme byly už jenom čtyři. A deset minut před půlnočním představením jsme byly už jenom dvě. A rozhodly jsme se, že to nevzdáme a ukážeme co v nás je. A myslím si, že se to vyplatilo, protože to bylo jediné ze všech půlnočních překvapení, co jsme měli (bylo jich asi pět), které rozhýbalo celý sál a přivedlo všechny na parket. Přemýšlela jsem, že bych sdílela i video, ale možná se i trochu stydím za to, jak jsem na něm tak hrozně uvřískaná a ukřičená :D
To už je asi všechno, zase to tu nechci zaplavovat bláboly, které možná ani nikoho nezajímají, protože jak ty historky, tak ty fotky jsou hrozně subjektivní a asi mají pro mě spíš emoční význam, než nějaký jiný. Ale pokud jste to dočetli až sem, tak moc děkuju, protože jsem aspoň měla šanci si nějak tak vylít srdíčko a uvědomit si, že mám ohledně odchodu z LFP absolutně smíšené emoce, ale o tom kdyžtak někdy jindy :)
myslím, že scénář každého maturiťáku by byl asi podobný, ale hlavní je, že sis to užila! ;)
OdpovědětVymazat